Kontakt
Journal

Design systémy

6 min čtení

Kontext je nové zlato. Proč jsou AI agenti jen tak dobří, jak dobře firma zná sama sebe

Ke stejným AI modelům má dnes přístup každá firma. Stejné okno chatu, stejní agenti, často i stejné prompty. Co s nikým nesdílí, je její kontext: za čím značka stojí, co smí tvrdit, jak fungují její produkty, kdo o čem rozhoduje a proč. Právě tenhle kontext se stává tím nejcennějším, co firma má.

Od promptů ke kontextu

Dva roky se mluvilo o prompt engineeringu, tedy o tom, jak modelu správně položit otázku. V polovině roku 2025 se debata posunula. Andrej Karpathy to shrnul tak, že context engineering je „jemné umění a věda naplnit kontextové okno přesně těmi informacemi, které jsou potřeba pro další krok“.

Anthropic na to navázal praktickým průvodcem pro stavbu agentů. Hlavní rada zní: najít co nejmenší sadu informací s co nejvyšší výpovědní hodnotou, která nejspíš povede k požadovanému výsledku. Modely podle průvodce mají omezený „rozpočet pozornosti“ a utrácejí ho za všechno, co jim dáte.

Zní to technicky, ale není to technická otázka. Prompt je otázka. Kontext je všechno, co model ví, když odpovídá: vaše značka, produkty, pravidla, historie. Lepší otázku napíšete za pět minut. Kontext celé firmy za pět minut nenapíšete.

Agenti přicházejí rychleji než kontext, který potřebují

Gartner očekává, že do konce roku 2026 bude mít 40 % podnikových aplikací zabudované AI agenty pro konkrétní úkoly, zatímco v roce 2025 to bylo méně než 5 %. Stejná firma zároveň předpovídá, že víc než 40 % projektů s AI agenty skončí do konce roku 2027. Důvody: rostoucí náklady, nejasná obchodní hodnota a nedostatečná kontrola rizik.

Obojí může platit zároveň a důvod je z velké části stejný. Gartner varuje, že do konce roku 2026 firmy opustí 60 % AI projektů, které nestojí na datech připravených pro AI.

Stejným směrem ukazují i průzkumy z oboru. Pocházejí od firem, které prodávají řešení, takže je berte jako směr, ne jako přesné měření:

  • V průzkumu Teradata mezi 1 000 technologickými a datovými lídry uvedlo 77 %, že nanejvýš pětina jejich firemních dat je popsaná a zasazená do kontextu natolik, aby s ní agenti mohli pracovat.
  • Podle Contentstack Agentic Enterprise Report mezi 621 digitálními lídry narazilo 78 % z těch, kdo už agenty provozují naostro, na nepřipravený obsah nebo data. 88 % z nich by dnes do obsahové a datové infrastruktury investovalo dřív.

Vzorec je zřetelný. Problém je málokdy v modelu. Problém je v tom, že agent o firmě, pro kterou pracuje, neví dost, nebo ví špatné věci.

Co je to vlastně firemní kontext

Při slově „data“ si většina lidí představí databáze. Kontext, na kterém agentovi záleží, je ale mnohem širší a velká část z něj leží na místech, která za data nikdo nepovažuje:

  • Značka. Tón komunikace, vizuální pravidla, design systém, slova, která používáte, i ta, kterým se vyhýbáte.
  • Obsah. Fakta o produktech, schválená tvrzení, case studies, texty na webu a v aplikaci.
  • Pravidla. Co se smí slíbit, co musí projít právníky, cenová politika, požadavky na přístupnost.
  • Rozhodnutí. Proč jsou věci tak, jak jsou. Který směr se vyzkoušel a zahodil, a proč.
  • Odpovědnost. Který zdroj platí, kdo ho spravuje a kdo ho smí měnit.

Ve většině firem je tohle vědění rozházené: manuál značky v PDF, soubor ve Figmě, redakční systém webu, aplikace, sdílený disk plný prezentací a hlavy několika zkušených lidí. Kolega z masa a kostí se v tom zorientuje, ví, koho se zeptat. Agent ne.

Víc neznamená líp

Nabízí se dát agentovi všechno. Připojit každý disk, každou schránku, každý dokument. To málokdy funguje.

Průvodce od Anthropicu popisuje jev, kterému výzkumníci říkají context rot: čím víc textu v kontextovém okně je, tím hůř si z něj model dokáže přesně vybavit potřebnou informaci. Agent, který dostane deset starých verzí ceníku, s jistotou ocituje tu špatnou.

Dobrý kontext se kurátoruje, ne hromadí. Má jednu aktuální verzi každého faktu, jasné priority a jasné hranice. V designu tuhle disciplínu dobře známe. Je to rozdíl mezi složkou hezkých obrazovek a design systémem: souborem pravidel, komponent a rozhodnutí, ze kterých může kdokoli, nebo cokoli, stavět bez ptaní.

Proč zlato

Zlato má hodnotu, protože je vzácné a hodnotu si drží. S firemním kontextem je to stejné.

Modely se stávají běžným zbožím. Když všichni používají stejné modely, stejné nástroje a často i stejné prompty, výsledky se sbíhají k jednomu průměru. Psali jsme o tom v článku Rozpoznatelný, nebo neviditelný. Jediný vstup, který konkurence nezkopíruje, je váš kontext.

Kontext se navíc zúročuje. Fortune shrnul výzkum MIT NANDA o generativní AI ve firmách z roku 2025: většina pilotních projektů uvázne a na hospodářský výsledek nemá téměř žádný měřitelný dopad. Jádrem problému je podle autorů mezera v učení: obecné nástroje se neučí z firemních postupů a nepřizpůsobují se jim. Dobře vedený kontext je přesně ta chybějící paměť. Každé zapsané rozhodnutí, každé vyjasněné pravidlo a každý odstraněný zastaralý fakt zlevní další automatizaci a zvýší spolehlivost dalšího agenta.

Standardy dělají kontext přenositelným

Napojit agenty na firemní systémy dřív znamenalo psát vlastní integraci pro každý nástroj. To se mění. Model Context Protocol, otevřený standard pro propojení AI aplikací s daty a nástroji, Anthropic v prosinci 2025 daroval nově založené Agentic AI Foundation pod Linux Foundation.

Standardy řeší potrubí, ne obsah. Protokol připojí agenta k vašemu manuálu značky za odpoledne. Neudělá ale manuál aktuálním, jednotným a natolik jasným, aby podle něj mohl jednat stroj. Tahle část je pořád práce, a to práce, která spojuje značku, design a technologie.

Bezpečně a udržitelně, jinak vůbec

Agent, který může jednat podle firemního kontextu, může podle něj jednat i špatně. Jestli se kontext stane aktivem, nebo rizikem, rozhodují dva principy.

Bezpečně. Každý agent vidí jen to, co potřebuje, a dělá jen to, co smí. Oprávnění se řídí rolemi, citlivá data zůstávají stranou a všechno, co opouští firmu, od kampaně po cenu, prochází lidskou kontrolou. Gartnerova „nedostatečná kontrola rizik“ v praxi znamená chybějící pravidla, kdo nebo co smí co dělat.

Udržitelně. Kontext stárne. Produkty se mění, značka se vyvíjí, pravidla se aktualizují. Když žádná část kontextu nemá vlastníka a nikdo ji nekontroluje, agenti budou dál pracovat s loňskou firmou. Udržitelný kontext má vlastníky, verze a pravidelnou revizi, stejně jako dobrý design systém.

Kde začít

K začátku není potřeba velký program. Z naší zkušenosti firmu dostane hodně daleko několik kroků:

  1. Zmapujte zdroje pravdy. U značky, obsahu, produktů a pravidel určete, který zdroj je aktuální, a duplicity vyřaďte.
  2. Převeďte značku do pravidel. Z manuálu psaného pro lidi se stane design systém, pravidla tónu komunikace a seznam schválených tvrzení, které přečtou lidé i stroje.
  3. Určete vlastníky a rytmus revizí. Každá část kontextu má někoho, kdo ji drží aktuální.
  4. Propojte ho přes standardy a s oprávněními. Agenti čtou kontext přes otevřené protokoly, s přístupem nastaveným podle role.
  5. Začněte jedním postupem. Vyberte jeden opakovaný úkol, třeba přizpůsobení kampaně novým kanálům, nechte ho agenta dělat nad kontextem a změřte výsledek dřív, než budete rozšiřovat.

Vytěžit, vyčistit, uchovat

Nejvíc z AI nevytěží firmy, které mají přístup k nejlepšímu modelu. Ten bude mít každý. Vytěží ho ty, které samy sebe znají nejlépe a mají to zapsané ve formě, se kterou umějí pracovat jejich lidé i jejich agenti.

Kontext je nové zlato. A jako zlato je potřeba ho vytěžit, vyčistit a dobře uložit. Právě na tom stojí naše služba Context system for AI agents: propojí marketingové materiály, web a aplikaci do jednoho ekosystému, který umí řídit AI agenti. Bezpečně a udržitelně.